Za výrazné pomoci prezidenta Václava Klause padla Topolánkova vláda. Tento krok v době předsednictví České republiky se nezda zrovna státnický, ale záleží na úhlu pohledu. Zahraniční politika Václava Klause byla vždy proruská a v této souvislosti se jeho pomoc pádu vlády zdá býti pochopitelná.
Zrekapitulujme si kroky Václava Klause odpovídající ruským zájmům v Evropě a ve světě. Václav Klaus stál proti vystoupení NATO ve válce s bývalou Jugoslávii a jejímu tehdejšímu prezidentovi Miloševičovi. Tento postoj se zdá být jako humální a správný ovšem musíme si uvědomit, že za podobné situace jako jediný významný demokratický evropský politik stál na straně Ruska proti Gruzii. Již toto dokazuje, že Václav Klaus kritikou války v Jugoslávii a zuřivým odmítáním Kosova jakožto republiky ( obě tyto akce západního světa jsou značně sporné ale o tom tento článek není ) , sloužil jakožto ochránce tradičních ruských zájmů na balkánu. Rusko mělo významný vliv na bývalou Jugoslávii a po této válce a rozpadu Jugoslávie se nástupnické státy včetně Srbska přesunují do sféry vlivu západních demokracii.
Václav Klaus měl výhrady i vůči válkám v Iráku a Afghanistánu, taktéž Rusko mělo své výhrady a snad nikdo nepodezirá Rusko, že tyto výhrady byly čistě humálního charakteru. Rusku jakožto státu nikdy nešlo o prosazování práv civilistů. Rusku jde vždy a zásadně jen o rozšiřváni moci na úkor každého jednotlivého člověka. Ostatně v Čečensku a Gruzii Rusko dokázalo, že zbraně jakožto nástroj mezinárodní politiky neodsuzuje.
Václav Klaus neměl nikdy významný projev, který by krtizoval Rusko ,například jeho politiku v Čečensku a okolí. Nikdy něměl významný projev týkající se vražd novinářů v Rusku a postupným snižováním svobody slova v této zemi. Nikdy neprojevil sebemenší projev nesouhlasu k nekdějšímu majorovi KGB Putinovi.
Když Putin navštívil ČR prezident Klasu byl značně servilní...
Pokud vezmem v potaz, že Václav Klaus at už z jakýchkoliv důvodů má významnou slabost pro ruskou velmocenskou politiku, tak se jeví jeho až fanatický odpor vůči Lisabonské smlouvě ( její kvalita a způsob prosazování jsou značně diskutabilní ), jako pochopitelný neb Rusko si nemůže přát nic jiného méně, než sjednocenou federalizovanou Evropu, neb by rázem nejmocnějším státem na kontinentu nepochybně nebylo Rusko.
Rusko by nadále mělo mnohem složitější diplomatickou situaci neb manipulovat s vládami a občany uvnitř jednotlivých víceméně samostatných států je mnohem jednoduší ( například namíříme na Vás rakety s jadernou hlavicí... pokud proti Rusku stojí samostatně ČR nezmůže se na žádnou adekvátní odpověd ovšem sjednocená Evropa jak už ukázala v případě ropné krize má mnohem lepší vyjdnávací pozici )
ČSSD jako zcela nekritický odkývávač vůle Bruselu vlastně pomohla destabilizaci schvalování
Lisabonu a zároven pokopla nohy nejen vcelku úspěšnému českému předsednictví, ale také destabilizovala EU jako takovou...
Spojení vedena různými pohnutkami nezcela čirého charakteru, přináší zisky jen jeho autorům a podle toho Paroubkovi reakce po jeho "slavném vítězství" nad Topolánkem dokazovala,že on vlastně vítězem není!
Zvítězil Václav Klaus s exkomunistou Tlustým a tohoto vítězství dle mého názoru nebylo dosaženo jen s cílem zakroutit krkem Topolánkovi v rámci osobních záští. Takto politicky přízemní není ani jeden z výše zmíněných pánů. Neb brilantní politik Klaus ví, že Topolánkovi toto může naopak pomoct, a také ví, že hlasy voličů on ani Tlustý už nikdy potřebovat nebudou... Doufám a věřím, že nešlo o prosazování ruských zájmu v EU. Budoucnost nám to snad ukáže lépe a myslím si, že je nutné na našeho prezidenta a jeho zahraničně politické kroky koukat se značnou pozorností...
